VÍTE CO JE ČESKÁ KVĚTNICE? ANEB UŽ VÍM, JAK DÁL...

22.06.2015 11:10

Víte co je Česká květnice? Není to ani obec, ani osada, je to svátek rozkvetlých luk a krásného venkova v Markvarticích u Sobotky. Koná se každým rokem, vždy první červnový víkend. A já miluju louky, už od dětství, a když přišel jejich čas, kdy rozkvetou rozmanitá luční kvítka, vyhledávala jsem jejich krásu. Louka byla a je pro mne vždy nádhernou vzpomínkou a představou klidného místa, kam odcházím ve své mysli si odpočinout. Víte, že doby, kdy louka prostě sama o sobě je a roste a kvete, jsou téměř minulostí? Že jsou lidé, kteří se udržováním a pěstováním luk zabývají? Já jsem zatím v roli obdivovatele a tak velmi fandím lidem, kteří stvořili, jak sami říkají,  luční květinové hospodářství Planta naturalis. Pokud se o nich chcete dozvědět více,  doporučuji stránky www.plantanaturalis.com. Jsou jedinou firmou ve Východní Evropě, která se zabývá pěstováním lučních semen. Zajímavé, že?
Proč ale píšu o svátku lučního kvítí? Napsat o tom, co jsem prožila o prvním červnovém víkendu, jsem se rozhodla okamžitě po návratu domů…

Miluju louky a tak jsem se rozhodla, že na jednom kousku země, které mám moc ráda, kus louky vypěstuji. A jak na to, co vše je potřeba udělat, nabýt informace, jak se louka „pěstuje“, jsem se vydala s manželem čerpat do Markvartic, do Planta naturalis u příležitosti České květnice (mimochodem Česká květnice je název nejúspěšnější směsi semen lučního kvítí). Do Markvartic jsme se vydali již v pátek, našli prima ubytování pod hradem Kost a do Markvartic jsme to měli co by kamenem… Mimochodem, západ slunce nad hradbami Kosti byl uchvacující.. Sobota byla dnem, kdy jsme se měli seznámit s těmi, kteří loukám věnují svůj čas, kteří je milují stejně jako já a kteří chtějí přispět k obnově toho, co v přírodě již tak běžné není…
 

Markvartice jsou malebnou vesničkou u města Sobotky, rodiště Fráni Šrámka, s roubenými chaloupkami, upravenými zahrádkami, kostelíkem a hlavně nekonečnými plantážemi s trvalkami, bylinkami, květinami, travinami Planta naturalis. Nádherné počasí, které jen dotvořilo báječnou atmosféru voňavého víkendu. Součástí svátku České květnice je i komentovaná vyjížďka na plantáže firmy. Traktor ZETOR:-) a za ním zapřažené dva valníky s napříč položenými prkny, které slouží jako sedačky. Vyškrábeme se na valník a traktor se rozjíždí… Pan Bradna, hlava a šéf Planta naturalis naši vyjížďku komentuje… a tady pěstujeme mátu, kopretiny a tady tužebník a tu šalvěj, zde jsou sazeničky měsíčku lékařského, záhony levandule a měsíčních jahod…nekonečná vůně obého je naprosto úchvatná. Vyjížďka mne dojímá, stejně jako každý počin, který vidím v této firmě, neboť  lidé zde s láskou tvoří, svou práci mají rádi, i když se zde rozhodně netočí „miliony“. Mají rádi přírodu, milují louky, milují vše, co v nás vyvolává klid, kam se ubíráme, když se necítíme dobře, když toužíme nabrat sil…Na závěr se dozvídáme, že budeme-li mít chuť a čas, máme si udělat výlet procházkou či autem na Keltskou svatyni zvanou Šance. Inženýr Bradna vypráví, jak firma přikoupila další pozemky právě na Šanci a rozhodli se na tomto místě založit louku.. Jen pro představu – louku vypěstujete nejdříve za dva roky, kdy první rok vám roste pouze plevel a vy musíte vydržet:-) a až ten druhý rok rostou vámi očekávaná luční kvítka… a některým to trvá ještě déle, například takový tužebník nechává na sebe čekat i pět let a pak je též nebezpečí, že se vám z louky stane „nálet“, tedy že bude pouze zanesena plevelem z okolí a nedá tak šanci vyrůst ostatním rostlinám…tato skutečnost je důležitá pro další sled událostí, neboť pan Bradna  nám říká zajímavou a nevídanou věc. V místě keltské svatyně v jednom roce semena vyseli a očekávali stejný proces růstu jako jinde.  Nestalo se. Hned první rok vyrostla snad z každého zrnka rostlina a to prý stojí za pohled neb po svátku Česká květnice se louky, tak jak je zvykem a je třeba, pokosí. Proč tomu tak je, jak je možné, že louka vyrostla za jediný rok, nevím a jak říká pan Bradna, ani on sám to nechápe… snad, jak říká, je to tou silnou energií, která na tomto místě je a kterou je možno pocítit, a nezapomíná připomenout: „Lidé zde mívají nevšední zážitky.“ Neváháme ani minutu, avšak hlavou mi probíhá, no co já bych mohla mít na takovém místě za zážitek:-). 

Vydáváme se pěšky ke Keltské svatyni. Je vedro a cesta prašná. Stoupáme ke svatyni a přicházíme na místo, které z každé strany lemují valy a na nich biotop z divoce rostoucích stromů, ať už to jsou bezy, duby či bříz, mnoho rozličných keřů poskytujících útočiště zvířatům. To místo je naprosto, naprosto úchvatné. Splnil se mi můj sen, můj největší sen, který se dotýkal luk, jsem na místě, kde vám do pasu rostou kopretiny, zvonky, len, vička, šalvěj, tužebník, hvozdíky, řimbaba, kostřava, blatouch či bojínek, všechny názvy ani neznám. Je to nádherné místo. Procházím vysekanou cestou  k obřadnímu místu, kterému vévodí hlavní kamenný menhir. Síla a energie, která mne po celou cestu provází je velmi intenzivní...jak to jen popsat. Je to zkrátka jiné, neboť je to energie Matky Země, je to energie prasíly, té, která vše stvořila, která byla počátkem všeho. Je to energie, která je drsná, silně vibrující a vy máte pocit, že stojíte u zrodu, u kořene všeho co jest.. Hovořím v duchu s Matkou Zemí:“Matko, vím že jsem z Tebe zrozena, jsem Tvá dcera. Jsi naší kolébkou, jsi naší ochránkyní, jsi tou, co ví. Matko Země, vnímám Tvou sílu a vím, že mne na mé cestě provázíš. Vím, že přichází čas, abych se více s Tebou propojovala a naslouchala Tvé moudrosti, vím, že přichází čas nejen „pomáhat lidem, aby pomáhali lidem“, ale být sama tou, která předává…Matko Země, mám však stále pochybnosti, zda to, o čem přemýšlím o formě mého „předávání“, je skutečně mou cestou“. Vibrace zesilují, mé tělo se chvěje a v tom se ozve z valu, biotopu silné zapraskání a se ševelením listů se v půli láme strom a padá k zemi. Náhoda? Nehoda? Znamení? Jsem tu jen já a můj muž…Pro mne odpověď. Odpověď prasíly: „Ano, jdeš správnou cestou, jsem tu a budu s tebou i nadále. Ničeho se neobávej, jen jdi.“ Pokračuji v cestě, k  prostoru Svatyně, kterou tvoří posvátné ohniště s menhirovým kruhem, kde je zasazen i hlavní kamenný menhir s kladným silovým působením. Jdu cestou mezi lučním kvítím a chvíli tu jsem a chvíli mám pocit jako bych se v retrospektivě vrátila zpět na začátek cesty, velmi zvláštní pocit, kdy jste chvíli tu a chvíli jakoby v jiné době..ano, tohle místo přece znám, snad znám i tuhle cestu...mé vnímání navíc doplňuje pocit, že slyším svištět kosy a trávu, která pod jejich ostřím padá k zemi. Říkám si, že tento okamžik nesmím zapomenout, vtěsnávám do paměti každý květ, každý krok, který jsem na téhle cestě udělala. Přicházím k menhiru, pokládám na něj ruce a opět cítím silné vibrace. Vzdávám hold místu léčivou silou druidů, keltskou jógou wydou. Cvičení jde samo a každý pohyb jako by byl veden ne mnou, ale tím co jest…
Jen velmi nerada toto mystické místo opouštím, nicméně si odnáším nezapomenutelné prožitky a odpovědi na mé otázky…Myslím, že dny příští budou jiné.. Taky se vám stává, že přemýšlíte o tom, jak v životě dál? Co změnit, kterým směrem se vydat když cítíte, že jste na místě, kde se nacházíte, naplnili co jste měli? Pátráte po tom,  co dál a díváte se do daleko před sebe a nakonec to „hledané“, to pravé leží před vámi? Doslova ve vás…zkrátka a dobře, milé ženy, máte (máme) se na co těšit…
S láskou Šárka

—————

Zpět